„Narodil jsem se na Královské třídě 427, nebo 428, která patřila částečně do Vysočan a částečně do Libně. A velice brzo, co jsem se narodil, jsme se odstěhovali z tý Královský 428 na Královskou 137, což spolehlivě byla Libeň. Narodil jsem se doma mamince, která, tenkrát byla krize, neměla mlíko, byla vyhublá, dostala tuberkulózu a říkala, že mě porodila velice jednoduše, že jsem byl jednoduchý dítě. Vážil jsem kilo devadesát. Říkala: „Byl jsi tak ošklivej, že jsem nad tebou stahovala záclonku v kočárku, ale pak jsi se z toho trošku vyklubal a i jsi přibral. Ale celý dětství jsi byl podvyživenej a měli jsme o tebe strach.“ Ten strach na mě nijak nepřecházel, nikdy jsem neměl o sebe strach. Naopak, myslel jsem si, že všechno, co se se mnou děje, je normální a správný a že tak to má bejt. A to jsem ještě nevěděl, že je to součást povahy.“
(Arnošt Lustig: Zpověď, Multisonic, 2008)
© Rodinný archiv Lustigových
© Rodinný archiv Lustigových
Arnošt Lustig a Eva Hlavsová
Zpověď: literárně zpracovaný fonetický záznam vzpomínek a úvah Arnošta Lustiga
Praha: Multisonic, 2028
Příhody z života v době druhé světové války a po ní. Hrůzy holocaustu popisuje věcně a střízlivě a v jeho podání nelze tyto příběhy zapomenout.