MÍSTO 3

Osvětim

„Neříká se, že člověk si zvykne i na šibenici? Transport měl cílovou stanici většiny terezínských transportů: Osvětim-Březinka s notoricky známým vjezdem s nápisem Arbeit macht frei. Pět tisíc zdravých mladých mužů a několik vagonů mladých žen odjíždělo na východ. Východ byl pojem nabitý zlověstným významem, asi jako slovo peklo, nemoc, smrt. Východ byl kód pro to nejhorší, co se dalo od Němců čekat. Cílová stanice byla Auschwitz-Birkenau, Osvětim-Březinka. Německý válečný cíl číslo jedna. Pýcha německé rasové politiky. Zdroj nesmírné kořisti, počínaje zlatem, opuštěnými byty, zabavenými majetky, oděvy a obuví až po protézy, hole a berle, vlasy ostříhané mrtvým, aby se nahradil nedostatek materiálu v německých textilkách, hnojivo z rozemletých kostí, kůže pro lékařské pokusy. Místo, kde se během dvaceti minut změnila lidská bytost v sazi. V plátek popela. V pohyb větru.“

(Arnošt Lustig: Eseje, Mladá fronta, Praha 2009)