MÍSTO 5

Izrael

„A mezitím jsme dostali pozvání do Izraele. Moje žena jásala, říkala, že ruská okupace se stala řízením Božím, a že je to pro ni dar, že teď pojedeme do Izraele. Dostali jsme pozvání od ministerskýho předsedy Eškola s dvěma lodními lístky. (...) A odjeli jsme nádhernou lodí Theodor Herzl do Izraele. Přistáli jsme v Haifě. Tak moc věcí jsme neměli, měli jsme akorát auto, takže to proclení netrvalo dlouho. Všichni věděli o tom, co se stalo v Československu. Československo, jako země, měla v Izraeli ohromný jméno. (...) A ptali se mě, kam bych chtěl. Tak já jsem řekl, že nejradši bych chtěl do kibucu, což se zase mý ženě líbilo, ale nejdřív nás poslali do školy, abychom se naučili hebrejsky. Já jsem se moc neučil, protože za prvé jsem se nemohl soustředit, pořád jsem myslel na Československo. Pak jsem měl takovej dojem, kterej se stává emigrantům. (...) Že zapomenu za každý hebrejský slovo jedno český. (...) Já jsem si říkal: Čeština je můj jedinej majetek. To je to jediný, co mám. Je nástroj nádhernýho jazyka. A já ho teď zapomenu a nebudu mít čím psát. (...) V tom kibucu mě řekli, že můžu psát, když bude žena pracovat. (...) A já jsem psal Miláčka, to byl román o Izraeli, milostnej příběh z roku 1948. A v tom kibucu se mi strašně líbilo.“

(Arnošt Lustig: Zpověď, Multisonic, 2008)
Najít v knihovně