Praha

Narodil jsem se na Královské třídě 427, nebo 428, která patřila částečně do Vysočan a částečně do Libně. A velice brzo, co jsem se narodil, jsme se odstěhovali z tý Královský 428 na Královskou 137, což spolehlivě byla Libeň.

Narodil jsem se doma mamince, která, tenkrát byla krize, neměla mléko, byla vyhublá, dostala tuberkulózu a říkala, že mě porodila velice jednoduše, že jsem byl jednoduchý dítě. Vážil jsem kilo devadesát. Říkala: ‚Byl jsi tak ošklivej, že jsem nad tebou stahovala záclonku v kočárku, ale pak jsi se z toho trošku vyklubal a i jsi přibral. Ale celý dětství jsi byl podvyživenej a měli jsme o tebe strach.' Ten strach na mě nijak nepřecházel, nikdy jsem neměl o sebe strach. Naopak, myslel jsem si, že všechno, co se se mnou děje, je normální a správný a že tak to má bejt. A to jsem ještě nevěděl, že je to součást povahy.

Arnošt Lustig: Zpověď, Multisonic, 2008