Měl jsem pozvání do mezinárodního spisovatelského programu v Iowě. Přijeli tam spisovatelé z různých koutů světa s jediným úkolem – užívat si svobodu psaní. Po roce mi dali místo učitele, ačkoliv jsem moc neuměl anglicky.
Pak mi žena na jednom spisovatelském večírku domluvila interview na místo univerzitního profesora ve Washingtonu. Nedoufal jsem, že mě mezi sedmi sty uchazeči vyberou, ale ukázalo se, že znali mé filmy z recenzí v New York Times a líbilo se jim, že píšu knihy. Stal jsem se profesorem, aniž bych měl patřičné vzdělání. Přednášel jsem literaturu podle Aristotela a pouštěl studentům filmy, které by v životě neviděli. Abych dohnal angličtinu, tři měsíce jsem vstával ve čtyři ráno a se slovníkem v ruce četl Washington Post. Díky tomu mi nakonec dali trvalou smlouvu „profesora pod penzí“. Učil jsem scenáristiku, tvůrčí psaní, dějiny druhé světové války ve filmu a v literatuře, evropskou literaturu... Ještě na podzim 2008 jsem přednášel studentům na Western University Michigan.
Dana Emingerová. Živel Lustig. Praha: Mladá fronta, 2011
Do Spojených států odešel Arnošt Lustig s rodinou v září roku 1970 díky mezinárodnímu programu pro spisovatele v Iowa City. Po nejistých prvních letech na tamní univerzitě získal místo na Americké univerzitě ve Washingtonu. Přestože zpočátku bojoval s jazykem i systémem akademické konkurence, postupně se vypracoval až na řádného profesora. Učil literaturu, film a Aristotelovu Poetiku a studenty zaujal i přes svou tehdy omezenou angličtinu. Americké prostředí mu nabídlo svobodu výuky, ale i tvrdé podmínky, které ho nutily k vytrvalosti. Pobyt ve Spojených státech se pro něj stal důležitou profesní i životní etapou – třebaže ji sám chápal jako „návrat do Prahy oklikou“.
